Hokejové začátky
Jak moc miluji hokej? Nedokážu to popsat. V Rusku nemáme vánoční přestávku, ale od 31.12 do 3.1 je všechno zavřené. Dokonce i hokejová škola. To byli nejhorší dny mého života. Čtyři dny bez tréninku. Měl jsem strašnou depresi. Nedokázal jsem ani spát. Jen jsem seděl a sledoval Kovaleva na Youtube, a čekal. Myslím, že lidi v Kanadě to chápou. V mém rodném Chelyabinsku je hokej náboženství. Pro lidi tu existuje jen jeden sport. Hokej. Začalo to, když jsem byl malý chlapec. Povím vám jednu ze svých nejstarších vzpomínek. Můj otec mě vzal na stadion a viděl jsem, jak starší chlapec vstřelil gól a udělal „cool“ oslavu. Sklouzl se po ledě na kolenech. Řekl jsem si, že bych to chtěl zkusit také. Vypadalo to hodně zajímavě. Od toho dne jsem žil na ledě. Vlastně mohu vám povědět můj program. Pamatuji si ho, protože byl každý den stejný. Vstával jsem v 7:00. Šel jsem na pět hodin do školy. Celou dobu jsem myslel na hokej. Nedokázal jsem se na školu soustředit. Chtěl jsem jít jen na led. Hned, když jsem mohl, vyběhl jsem ze školy a běžel na stadion. Bydlel jsem 30 sekund chůze od hokejové školy. Když jsem běžel tak 10 sekund. Mamka mě čekala na stadionu s obědem a hokejovou taškou. Moje mamka vaří neuvěřitelně. Oběd jsem snědl tak rychle, jak to jen šlo, protože jsem se nemohl dočkat, až vběhnu na led. Trénoval jsem se svým mužstvem a potom ještě se starším.
Ruské tréninky
Trénink v Rusku je velmi odlišný. Bruslíte, bruslíte a bruslíte. Když jste malí, tak vás trenéři chtějí naučit správnou techniku bruslení. Žádné naražení ani nahození do rohu. Trénink byl o hraní hokeje – hra, jeden na jednoho, hodně techniky. Tohle je ruský styl. Když jsem šel do Ameriky, spoluhráči se mě ptali “Je to jako červená armáda?“, „Bruslíte se závažím a zátěži?“. Ne, to byla jiná doba. V mé době to byla technika, technika, technika.
Svůj vzor sledoval na Youtube
Když mi bylo osm, dával jsem 10,15 branek na zápas. Měl jsem tedy možnost vyzkoušet mnoho druhu oslav. Tak jak to dělali starší hráči. Ale ne hráči v NHL. Nesledoval jsem NHL. Mými hrdiny byli hráči z Chelyabinsku. Když jsem byl starší, mohlo mi být tak 10 let, poprvé jsem viděl počítač. Na Youtube bylo všechno. Viděl jsem, jak hraje Gretzky, jak hraje červená mašina. Viděl jsem, jak hraje Kovalev, Kovalchuk a ostatní. Pro mě byl nejlepší Kovalev. Nikdo se ani nepřibližoval k jeho technice. Můžete se zeptat jakéhokoli hráče, s kterým hrál nebo ho hrát viděl a řekne vám to samé. Kovalev byl neuvěřitelný. Doma jsem neměl počítač, ale můj kamarád ho měl, tak jsme u něj seděli i dvě hodiny a sledovali, jak hrají profesionálové. Potom jsme šli na led a zkoušeli ty stejné věci.
Historka se Seminem
Hodně hráčů, kteří byli starší bydleli v bytě v hokejové škole. Jeden z nich byl Alex Semin. Když jsem ho poprvé viděl hrát, jeho technika byla neskutečná. Řekl jsem si “Wow, musím se od něj hodně naučit.“. Tak jsem se s ním chtěl potkat, protože jsme oba byli posedlí hokejem. Velkým problém byl, že stadion byl v noci zavřený. Pořád jsme chtěli bruslit. Ale se Seminem jsme vymysleli plán. Našetřili jsme nějaké peníze na Coca-colu a dali jsme ji ochrance jako dárek. On nám za to otevřel bránu a tak jsme trénovali úplně sami. Bylo to neskutečné. Byl to důležité období. Později v 15-16 letech vás už nikdo nedokáže naučit techniku. Když jste malý, je to automatické. V tomto věku se musíte naučit techniku.
Evgeny Kuznetsov v dresu národního týmu
Styl hry v Rusku
I můj otec mě hodně naučil. První věc byla, že se nikdy nemůžete dívat na puk. Musíte hrát se zdviženou hlavou. Když se díváte dolů, je konec. Dokonce i teď, když se dívám při hře na puk, tak mi to vyčítá. Napíše mi zprávu. Dokonce, i když dám hattrick a nemám asistencí tak mi napíše zprávu, protože mě učil nehrát sobecky. Musíš hrát se svými spoluhráči. Toto je ruské, tenhle přístup. Myslím, že je to kvůli červené mašině. Ale funguje to, jen když umí pět hráčů spolu spolupracovat. Když hráč nakročený do pásma vystřelí od modré bez přihrávky, je to jako by neměl respekt k spoluhráčům. Takhle hrajeme v Rusku. Když jsem minulý rok přišel do NHL, naučil jsem se hrát trochu jinak. V mém mužstvu v KHL kdybys nahodil puk do rohu, trenér by vás posadil na lavičku a vy byste si už nezahrál. Je to pravda. Když jste útočník a nahodíte puk tak se vás ptají “Hej co děláš?“. Když to uděláte znova, jste blázen.
Styl hry v NHL
V mých deseti utkáních v NHL jsem nechápal, proč mojí spoluhráči nahazují puky. Koukal jsem se na trenéra a čekal jsem, že jim něco řekne. Ale on s tím byl spokojený. Dokonce i on nahazoval puky, nechápal jsem. Ale pořád jsme vyhrávali tak jsem si řekl “Nuž, asi to funguje.“. Teď už chápu, proč to dělají takhle. Ale na začátku jsem byl zmatený. V NHL nemáte tolik prostoru, aby jste vymýšlel něco speciálního. Když mojí spoluhráči hrají naplno a já ztratím puk na modré, a prohrajeme, 22 velkých chlapů na mě bude naštvaných. A to by nebylo dobré.
Hra Capitals i individuální tréninky s Orpikem
Způsob hry Capitals je trochu jiný než styl většiny týmu v NHL. Hodně přihrávek a pohybu. Hrajeme týmově. Sobečtí hráči v našem týmu nemají místo. Tohle byla první věc, které jsem si po příchodu všiml. Překvapilo mě to. Všichni jsou tady kamarádi. Dokonce i hráči jako Brodks Orpik. Je úplně jiný než já, ale stal se mým přítelem. Je starší, tak ho volám Batga. V Ruštině to znamená něco jako otec. Vyhrál Stanley Cup, tak vím, že se od něj musím učit. Ale i já se ho snažím něco naučit. Po každém tréninku děláme to čemu říkám “Hokejová škola“. Dvacet minut po tréninku zůstáváme na ledě s Batgom a zlepšujeme techniku. On viděl, jak to děláme s Ovim a dalšími spoluhráči. Řekl nám, že se chce přidat. Přihráváme si, trénujeme techniku s pakou, zkoušíme různé bláznivé kličky a jiné zábavné věci. Na to jak je velký mu to jde velmi dobře. Má techniku. Není to žádný dřevák. Jednou Broks řekl: “A teď si dáme školu hitování.“. Řekl jsem mu, že v žádném případě.
Ne každý má rád ruský styl hry
Někteří lidé tady v Americe nemají rádi ruský styl. Říkají, že je nudný, a že to je jen o bruslení. Nikdo se nebije. Bla, bla bla… Ale mě baví, když se drží puk dvě minuty a potom se zakončí do prázdné brány. Někteří lidé tu křičí “Střílej, střílej!!“ hned, když přejdete přes modrou čáru. Ale podívejte se na Chicago, jak drželo puk v play off. Nemají sice hodně Rusů, ale hrají ruský styl. Jsem rád, když vidím, že to funguje i v NHL. Pro mě to je nejlepší styl hraní hokeje. Je to fantastické.
Důvod odchodu do NHL
Někteří lidé se ptají “Hej jak se daří v Americe?“. Pro Rusy to je vždy těžká výzva. Některým se tu nelíbí. Já se ptám “O čem to mluvíte?“. Mé rozhodnutí jít do NHL bylo jednoduché. V mé poslední sezoně v KHL jsem byl velice známý. Nedával jsem moc gólu, ale cítil jsem, že potřebuji ve svém životě novou výzvu. A samozřejmě jsem chtěl hrát s Ovim. Na prvním tréninku ve Washingtonu jsem uviděl Oviho a začali se mi třást nohy. Byl jsem nervózní. Zavolal mi hned, když mě draftovali Capitals. Každé léto mi psal. “Kdy už přijdeš do Washingtonu?“. Teď už jsem konečně s ním v týmu. Cítím se jako vyjímečný. Každý ví o Oviho statistikách. Ale povím vám, že když jste s ním poprvé a poprvé vidíte jeho střelu, je to šílené. Je tak tvrdá. Když střílím já, tak puk vidím. Ale když vystřelí Ovi, tak se dívám “Oh, kde je ten puk?“. Hrát s ním je velká pocta. Především pro Rusa. Pro mě je to stále hokej. Stejně jako když jsem byl malý kluk. Jen jsem chtěl hrát hokej, přijít domů, podívat se na Family Feud a jít spát. Když jsem vstával, tak jsem chtěl znova hrát hokej. To je pro mě skvělý den. Jediný rozdíl je ten, že teď mám rodinu, o kterou se musím postarat. A to pro mě znamená všechno. Kdoví, možná se na mě nějaké nudící se dítě právě dívá na Youtube. To by bylo „cool“.
autor: Patas | sportyonline.cz
Více z hokeje
Online výsledky z hokeje
