Deportivo La Coruña ve své historii zažilo již opravdu hodně. Z provinčního klubu se vypracovali až mezi naprostou špičku, aby následně zažili krutý pád, po tom co klub přežil klinickou smrt, to nyní vypadá, že se ovšem blýská znovu na lepší časy. Letos nachází ve středu tabulky španělské ligy a fanoušci Deportiva mohou být po dlouhé době alespoň trošku spokojení, i když bývali zvyklí hrát ve vyšších patrech tabulky.
Od roku 1985 získalo titul v La Lize pouze 5 týmů: Barcelona, Real Madrid, Atlético Madrid, Valencia a právě Deportivo La Coruña. Bude to již 16 let, kdy v sezóně 1999/2000 Deportivo získalo svůj titul a La Coruña je druhým nejmenším španělským městem, kterému se to povedlo.
Deportivo tehdy mělo skvělý, vyrovnaný tým, který táhli hráči jako Noureddine Naybet, Mauro Silva, Djalminha a Roy Makay. Hned další léto Deportivo ještě posílilo, přivedlo Diega Tristana a Juana Carlose Valerona, tedy velké talenty, kteří dostali La Coruñu v následujících pár letech až na vrchol evropského fotbalu.
Již před přelomem tisíciletí se dlouholetý prezident klubu, César Augusto Lendoiro, rozhodl investovat 250 miliónu euro a zrekonstruoval domácí svatyni Deportiva, Riazor. Také udělal geniální tah, když od největšího rivala, Celty Vigo, přetáhl trenéra, který dokázal z Deportiva udělat postrach Evropy, Javiera Iruretu.
Po chvílích slávy následoval pád
Deportivo si hodně lidí pamatuje zejména díky skvělým zvratům v Lize Mistrů. Za zmínku stojí zejména čtvrtfinálový dvojzápas s hvězdným AC Milán v sezóně 2003/2004. První zápas dokázali zvítězit milánští 3:0 na San Siru, ovšem v odvetě na Riazoru Deportivo zvítězilo 4:0 a dokonalo tak úžasný obrat. V této sezóně to málem Deportivo dotáhlo až do finále milionářské soutěže. Zastavila je až píšťalka Pierluigiho Colliny a Derleiova penalta, která do finále poslala budoucího vítěze soutěže, Mourinhovo Porto.
Po roce 2004 se však Deportivo začalo vracet zpátky na zem. Jeho forma začala být značně nekonzistentní a také odešla spousta opor. Vše bylo podpořeno špatnými nákupy. Jako příklad může posloužit paraguayský střední záložník Roberto Acuna, který přišel za 11 milionů euro. Laboroval však se zraněními a mezi lety 2002-2006 za Deportivo odehrál jen 14 utkání.
Prezident Lendoiro moc do budoucna neplánoval a vše dělal pro momentální úspěch, spoléhal přitom na peníze za televizní práva. Když byl tento příjem osekán, zjistilo se, že Deportivo nemá dostatek peněz na to, aby zaplatilo nesmyslně vysoké mzdy hráčům a také na to aby splatilo naslibované sumy za přestupy hráčů. Pád Deportiva vygradoval v roce 2011, kdy dokonce sestoupilo do druhé ligy.
Následujících pár let Deportivo střídalo postupy do 1. ligy se sestupy zase zpátky, klub málem bankrot nepřežil, ale nakonec se povedlo. Až teprve minulou sezónu se dokázalo jen tak tak v nejvyšší soutěži udržet, když skončilo šestnácté, pouhé 3 body nad pásmem sestupu. Tuto sezónu už to s klubem vypadá lépe, drží se v klidném středu a uvidíme, třeba v následujících sezónach se dostane znovu zpět mezi španělskou špičku.
Lucas Pérez
Za vzestupem „Deporu“ je i návrat ztraceného syna
Odchovanec Deportiva, Lucas Pérez, musel již v 16 letech opustit rodinu, jelikož prý nebyl dost dobrý na to, aby hrál za své milované Deportivo. Za svou kariéru byl poměrně cestovatelem. Z La Coruñi se přesunul do Deportiva Alvaréz, odtud do Atlética Madrid, Rayo Vallecana, poté se vydal na pro Španěla nezvyklé angažmá do Ukrajiny a Řecka. Až minulou sezónu si konečně splnil svůj sen a zahrál si za své milované Deportivo, když v klubu hostoval. Aby příběh nebyl málo dojemný, hned při svém debutu vstřelil gól a před slavícími fanoušky velmi emotivně líbal klubový znak.
Letos do klubu přestoupil a podepsal čtyřletý kontrakt. Stal se takovým talismanem klubu a zatím tuto sezónu zařídil 20 gólů, kdy jich 14 vstřelil a na dalších 6 nahrál. Nejsou to ale jen góly čímž týmu pomáhá, za svůj milovaný klub se na hřišti pere až do posledního dechu, čímž často strhne i své spoluhráče. Stal se jedním z nejlepších útočníků La Ligy a kolem jeho jména se začínají rojit spekulace, dokonce se spekulovalo, že se ho v lednovém přestupovém okně pokusí ulovit slavný Arsenal. Nakonec se tak nestalo, ale to Péreze určitě moc nemrzí, vždyť tím, že hraje za svoje Deportivo, si plní svůj dětský sen.
Může to vypadat, že oproti minulosti Deportivo stále zaostává za očekáváním, ale na Riazoru je cítit nově nabytý optimismus. Zatím se klub stále zvedá a tak fanoušci a všichni kolem klubu věří, že nastane znovu doba, kdy o titul ve Španělsku bude bojovat i “Super Depor“.
autor: DHO | sportyonline.cz
Více z fotbalu
Online výsledky z fotbalu
