Musím se s vámi podělit o svůj zážitek. Jak všichni víte, ve čtvrtek 31.7. na sebe narazila Mladá Boleslav a Olympique Lyonnais ve 3. předkole Evropské ligy. Lyon je jeden z mých nejoblíbenějších klubů na světě a tak jsem chtěl na tomto utkání být. Neměl jsem moc peněz, ale vykombinoval jsem to tak, abych na utkání byl přítomen. Jelikož jsem neměl nikoho, kdo by mi koupil lístek a chtěl jsem mít dobré místo, tak jsem se vydal do Mladé Boleslavi už ve středu.
Vstával jsem ve 3:40 a brzo ráno jsem se vydal autobusem na nádraží. Z Ostravy jsem jel do Prahy a následně z Prahy do Mladé Boleslavi. V Mladé Boleslavi jsem nasedl na autobus, který mě dopravil až ke stadionu.
Kdyby to někdo chtěl vědět, tak jsem si koupil lístek do 1. řady, sektor E, hned vedle střídačky Olympique Lyonnais. Seděl jsem hned vedle Lenky a Romana, dvou fanoušků Lyonu, kteří tomuto celku fandí už více jak 20 let a je to pro ně tým číslo 1. Znal jsem je už týden před zápasem, ale jen z facebooku, tak jsem byl rád, že jsem vedle nich mohl sedět.
Bohužel nemám v Boleslavi žádné přátele, a tak jsem musel ze středy na čtvrtek být celou noc venku. Bylo to hrozné na psychiku. Být víc jak 300 km od domova sám, ale musel jsem se vzchopit. Do půlnoci jsem se procházel po městě a poté jsem si sedl vedle jednoho paneláku a čekal až bude ráno. Mezitím jsem usnul asi na půlhodinky, bohužel mě ale probudil nepříjemný vítr a poté jsem už neusnul. Dlouhé hodiny jsem jen tak seděl a nic nedělal. Mobil téměř vybitý a žádné časopisy jsem s sebou neměl. Jakmile bylo ráno, tak jsem se už procházet po městě.
Na 16:00 jsem byl domluvený s výše zmiňovanými fanoušky Lyonu, že přijedou. Jak dorazili, tak jsme šli na jídlo, a poté už na stadion. Na stadionu bylo zhruba 20 fanoušků francouzského celku a lidí na stadionu bylo 4800, tak si asi umíte představit, v jakém jsme byli oslabení. Fanoušci francouzského celku svůj tým hodně podporují, ale ted jich moc nepřijelo. Asi kvůli tomu, že postup brali jako samozřejmost. Lenka a Roman mi půjčili mikinu z logem Lyonu a já si tak připadal více “svůj“.
Z utkání jsem byl dost spokojen, 4:1 je velice dobrý výsledek do odvety. Jen byla škoda, že domácí nedokázali rozjet mexickou vlnu, to mě mrzelo. A jen sektor vlajkonošů fandil a ostatní až na vstřelenou branku nepovzbudili svůj tým.
České týmy v evropských pohárech podporuji, ale když narazí na pár mých vybraných celků, tak jím ani kvůli koeficientu nemohu přát. Jsou jen dvě skupinky lidí. Ti, co to pochopí a ti, co to nechtějí pochopit. Já ale doufám, že mě nebudete odsuzovat za to, že jsem fandil Lyonu.
Po utkání jsme na hráče Lyonu čekali. Jak přicházeli, tak jsem se snimi začal fotit. Nemohl jsem tomu uvěřit. Byl jsem vůbec poprvé na zahraničním celku, a ještě se vyfotit s hvězdami Lyonu, to už bylo na mě moc a později jsem začal brečet. Všichni byli nesmírně ochotní a fotili se a podepisovali se všem, kdo měl zájem. Lacazatteho (na fotce) se mi podařilo oslovit až při vstupu do autobusu, přesto se se mnou vyfotil.
Prožil jsem jeden z nejlepších dnů svého života. Po utkání jsem si našel jedno super místečko za hotelem. Hodil batoh pod hlavu a od 23:00 do 3:30 jsem spal. Poté mě probudila zima.
V 18:00 jsme měl domluvený odvoz, tak jsem se ještě přes den procházel po městě a taky jsem se zašel podívat na stadion. V pátek před půlnocí jsem dorazil domů.
Velká škoda, že kamarádi, co bydleli blíž, na utkání nejeli a vymlouvali se. Kdo chce něco zažít, musí něco obětovat. Nehledejte důvody, proč by jste jet nemohli, hledejte důvody proč by jste jet měli. Já si splnil svůj sen a jel.
Pokud máte podobný příběh se kterým se chcete podělit, napište nám ho na clanky@sportyonline.cz Ty nejlepší zveřejníme.
autor: Patas | sportyonline.cz
Více z fotbalu
Online výsledky z fotbalu
