Je to už dávná historie, co pětice Makarov, Krutov, Larionov, Fetisov a Kasatonov nastoupili poprvé na ledovou plochu. Dnes už čtyři s této pětice mají více než padesát let. Ten pátý bohužel už nežije. Vladimír Krutov v červnu roku 2012 doplatil na svou životosprávu a dva dny po 52 narozeninách zemřel.
Vše to začalo na počátku osmdesátých let. Excelentní trojice Boris Mikhailov, Vladimír Petrov a Valeri Charlamov, která sbírala zlaté medajle jako na běžícím pase především v sedmdesátých letech končila a tehdejšího kouče Sborné Vladimíra Tichonova se každý ptal, kdo tuto slavnou trojici nahradí. Tichonov prozradil jména výše zmíněné pětice a začali se objevovat pochybnosti. Co to je za hráči? Říkala si většina fanoušků sovětského hokeje. Trojice Mikhailov, Petrov, Charlamov byla tak skvělá, že lidi si těžko uměli představit, že hráči, kteří za největší úspěch doposud měli jednu či dvě účasti na MS juniorů a možná jedno MS seniorů by mohli být nástupci těchto velkých hráčů. Vladimír Tichonov pokračoval ve skvělé práci Tarasova na lavičce Sovětského Svazu, ale přesto si většina hokejových odborníku nemyslela, že by tahle pětice byla tak dobrá (ne-li lepší), jak dominantní trojice sedmdesátých let.
Tato pětka se spolu potkávala rovněž na klubové úrovni. Kromě Larionova, který přišel do CSKA trošku později, spolu prakticky ve stejnou dobu začali nastupovat tito hoši. Vladimír Tichonov měl tu výhodu, že kromě Sovětského Svazu trénoval také armádní celek, a tak měl hráče neustále na očích. Trenér v těchto hráčích viděl nové hvězdy a snažil se z nich udělat skvělé hráče co možná nejrychleji. Od toho se odvíjely také tréninky a příprava. Nejen oni, ale celé CSKA muselo makat několik krát víc než ostatní týmy. V té době, kdo hrál za CSKA, tak hrál taky za Sbornou. Ve většině tomu tak bylo. Všichni jedineční hráči v té době hráli v tomhle klubu. Tréninky Tichonova byly vážně brutální. Hráči potili krev.
V té době bylo možné v Sovětském svazu mít nad hráči plnou kontrolu. Nejlepší Sověti působili ve většině v CSKA a o NHL neměli téměř ani zdání. Tato pětice v osmdesátých letech spolu nastupovala pravidelně za CSKA i za reprezentací na MS či na OH. Byli spolu prakticky pořád. Dá se říct, že spolu trávili více času než s rodinou. Kdo chtěl hrát za CSKA a Sbornou, musel hokeji podřídit naprosto vše. Tichonovovi se jeho tvrdá práce rozhodně vyplatila. Na klubové i reprezentační úrovní hráči naplňovali svůj potenciál a rázem se nezdálo nemožné, že by se mohli stát nástupci slavné generace, která právě skončila.
Alexei Kasatonov byl defenzivní bek, Vyacheslav Fetisov často působil jako čtvrtý útočník, protože chuť vyrážet na ofenzivní výlety měl velikou. Sergei Makarov a Vladimír Krutov byli střelci a Igor Larionov byl komplexní hokejista. Každý nad jejich hokejem mohl jen žasnout. Byla to naprostá revoluce ve světě hokeje. Podobně, jako oni nehrál ani před nimi, ani po nich žádná jiná generace. Skoro se zdálo, že by mohli hrát poslepu. Opravdu to vypadalo, že by se mohli najít i bez použití svých očí. V jejich podání vypadal hokej nesmírně lehce. Když chtěli, tak ten gól prostě dali. Jejich akce byly zhola nečitelné. Každý z těchto hráčů věděl, co bude následovat a to aniž by měl na své hokejce kotouč. Každý z této pětice věděl o svých spoluhráčích, co právě ten či onen hráč udělá s pukem. Po jejich kombinacích se jím častokrát podařilo zesměšnit soupeře. Hráli hlavně na krásu, ale zároveň i na efektivitu. Jeden kouč, který v té době trénoval v NHL, prohlásil něco ve smyslu “Dejte mi tuto pětici + dalších 20 hráčů, kteří ani nemusí umět bruslit a vyhrajeme Stanley Cup“. Tohle hovoří za vše. Podobné výroky nejsou na denním pořádku.
Na jejich výjimečné souhře se den co den tvrdě pracovalo, aby byla tak dokonalá. Jak jsem už zmínil výše, hráči trávili nejvíce času právě se svými spoluhráči. Většinu roku strávili v tréninkovém procesu, který jen tak nešlo opustit. Byli na něm takřka 300 dní v roce. Z něj mohli domu po tyto dlouhé dny pouze volat a to vždy jen na krátkou chvíli. Byla to jedna velká hokejová rodina. Hráči s tímhle systémem určitě nebyli spokojeni, ale hokeji v té době museli obětovat naprosto vše, aby rok co rok sbírali jak na běžícím pásu cenné kovy z velkých akcí. Byly to kruté podmínky a hráči to později dávali hlasitě najevo.
Celá pětice se po sezóně 1988/1989 definitivně rozpadla. Všichni hráči po této sezoně odešli do zámoří. Sergei Makarov šel do Calgary, Igor Larionov a Vladimír Krutov zamířili do Vancouveru a beci Vyacheslav Fetisov a Alexei Kasatonov začali svou NHL štaci v klubu New Jersey Devils.
Bohužel tato pětice už nebyla tak silná v NHL, když nehráli spolu. Vladimír Krutov po jediné sezóně strávené ve Vancouveru začal nastupovat za švýcarský Zürcher a později za švédský Östersunds. Doplatil na špatnou životosprávu a špatný režim. Bez snahy to prostě nešlo. Alexei Kasatonov sice několik sezón v NHL odehrál, ale taky to nebyla žádná sláva. Jeho kolega z obranné řady Vyacheslav Fetisov dopadl o něco lépe. V New Jersey Devils a později i v Detroitu byl součásti týmu a dokonce v sezóně 1996/1997 a 1997/1998 dokázal s Red Wings vybojovat Stanley Cup. Útočník Sergei Makarov v NHL strávil sedm sezón a v pěti z nich se dokázal dostat přes hranici padesáti bodů. Když počítáme i body, které získal v PO, tak se dostal přes hranici 400 bodů nasbíraných v NHL. Nejlíp z této pětice dopadl jednoznačně Igor Larionov, který se stal legendou CSKA, Sborné a dokonce i Detroitu. V NHL vystřídal pět klubů. V každém z nich se mu dařilo, ale v Detroitu nejvíce. Za osm sezón strávených v Detroitu se mu podařilo nasbírat téměř 400 bodů. V NHL celkově nasbíral 644 bodů.
Ať už se hráčům v NHL dařilo více, či méně, tak nelze zpochybnit fakt, že když hráli spolu, tak byli nejlepší.
autor: Patas | sportyonline.cz
Více z hokeje
Online výsledky z hokeje
